Jdi na obsah Jdi na menu
 


EPO Trail Maniacs 2014

25. 10. 2014

star-epo.jpgUž dlouho máme chuť zakusit něco delšího, ideálně pokořit hranici sta kilometrů, chystáme se na MČR na 100km v Plzni, ale startovné se nám moc nepozdává. Projeli jsme ještě jednou termínovku a objevili nějaký takový nultý ročník trailu na 63 km kdesi na Slapech. Oboum se nám tento závod zalíbil, byla to vysloveně láska na první pohled. Přesně jako nám šitý na míru, krásná příroda, sem tam kopeček, přehrada, mělo být i celkem dobré počasí, startovné okouzlující i s ubytkem, no, je to opravdu jasné, vyrazíme tam, bude to jistě stát za to. Cestou nakupujeme a posháníme poslední věci, které byly předepsány v povinné výbavě, tedy až na jednu alu fólii, snad to nebude vadit. Přijíždíme na místo, které jsme našli úplně bez problému, bylo označeno už od samotného příjezdu kam a kdy odbočit. Zaparkovali jsme, vyvenčili a hledali spolu s další dvojicí kudy tudy se dostat do chaty a zároveň místa registrace. Několikráte jsme obešli celý objekt, na konec jsme po druhé, za to silněji zabušili na okno a v cuku letu se rozlétly dveře a všichni nás vítají. Registrace proběhla rychle a skvěle, přidělili nám pokoj a odnesli jsme si věci, sčuchli postele, seznámili Jesiku s prostředím a šli prozkoumávat dolů do společenské místnosti soupeře a soupeřky. Také trať apod., samozřejmě. Doma nám už přes týden netekla teplá voda a nešlo topení tak jsme se těšili na teplou sprchu, já ji tedy nedal, protože mi teplá netekla, ale Simonce se to nějako podařilo a zvládla to. V deset večer proběhla povinná rozprava a pak se šlo spát. Lehli jsme si a po dlouhé chvíli usnuli. Moc jsme toho nenaspali, ale to nevadí. V pět hodin ráno jsme vstali, něco málo posnídali, dali se do gala, oblékli oblečky, vzali batoh a přesunuli se k busům, které nás měli odvést na místo startu. Myslím, že se to jmenovalo Něčín. Já zvolil pouze tričko a kraťasy, Simča měla ještě nějaké triko s dlouhým rukávem - udělala dobře. Čekáme všichni na sedmou hodinu, kdy bude odstartováno. Ještě jsme odskočili do nedalekého obchodu pro dvě malé čokošky ať máme něco s sebou na zub, které jsme donesli až do cíle. Byly asi tři stupně na nulou a já si říkal, že by nebylo zlé mít něco na sebe, ale snad se později zahřeji. Moc krásná atmosféra, ta tma a všude tolik světýlek z čelovek. Já si ji ani nenasadil, říkal jsem si, že během půl hodinky bude světlo a mezitím mi stačí ty okolní, Simča pro jistotu nasazuje. Jejej, sedmá, je odstartováno! 

rozprava-epo.jpg

Běžíme celá tlupa za oktávkou, která nás navedla na trasu a frčíme to polňačkou k lesíku. Tempo paráda, pohoda, po vběhnutí do lesa zjišťujeme, že je tu první karambol, druhá a větší půlka odbočuje o několik desítek metrů jinam, to bude tím, že jsme si zaběhli a to na první odbočce. Vracíme se tedy. Po chvíli předbíháme dvojici, které jsme se chtěli původně držet, Pavel Paloncý s Kristýnou Skalickou. Bylo mi to divné, ale dobré. Až s odstupem času se dozvídám, že si Kristýna zvrtla kotník a odstoupila, škoda. Také na trase potkáváme kluky Kladeňáky a povzbuzujeme se navzájem, je prima zde potkat někoho z klubu. Běží se krásně, trasa značena skvěle, místy je tedy strháno, resp. chybí na rozcestích značení a sem tam zaběhneme. Někde 300 metrů, jinde více. Za celou trasu asi 7x. Ke konci nás to už pěkně štvalo, ale i o tomto to je. Holt si někdo dal práci se strháním značení pak se zřejmě někde v křoví užíval zbloudilců, nechápu... Příroda kolem obc-epo.jpgúchvatná, scenérie jako z pohádky, se Simčou po boku romantika. Potkáváme další z MIX dvojic a to Janu Ryantovou a Michala Vokáče, se kterými jsme drželi krok a tempo do první občerstvovačky, která byla hned pod rozhlednou a na rozhledně konec první vrchařské prémie. Zde jsme se napojili, občerstvili a pokračovali. Na další občerstvovací stanici jsme dorazili z pořádného srázu, málem jsme k ní sjeli po zadku než doběhli. Zde jsme dostali info, že MIX dvojice je za námi asi 6-7 minut. Kalkuloval jsem s myšlenkou, že je to asi kilometr, což moc není. Snažil jsem se udržet tempo a sem tam i zrychlit. Simču, chudáka jsem hnal s myšlenkou, že jsou nám v patách. Teprve v cíli jsme zjistili, že jsme získali odstup asi 45 minut... Na další občerstvovačku to mělo být cca 10km, ale na konec to bylo něco mezi 16 a 18ti km. Nechci popisovat jednotlivé úseky a pasáže, doporučuji každému si tuto trať zkusit i s brodíkem, který zde čekal. Simče se to moc nepovedlo a vykoupala se, ale statečně držela a prala se se zimou, poté jsme přece jen usoudili shodit mokré oblečení a doběhnout v bundě. Mokré věci jsme nechali na kontrole v průběhu trati. Zmrzlí a znaveni jsme protli cílovku za 7:52 a nějaké drobné, celkově 12. místo a v kategorii druzí, paráda. Jsem na Simču pyšný, i když už od poloviny toho měla dost to zvládla! 

oobc-epo.jpg

Myslím, že oba můžeme tvrdit, že organizace včetně trati, občerstvovaček, zajištění celého průběhu atp. by si zasloužila jedničku s hvězdičkou a ještě mnohem více, díky všem organizátorům, sponzorům a všem kdo pomáhali takto skvělý závod zorganizovat! Moc se těším na další ročník! Kéž by takových bylo více! Opravdu nepřeháním, stálo to za to, minimum asfaltu a to je dnes málo kde. A jak si stáli NB Leadville 1210? Jukněte na recenzi, brzy se tu objeví.

cil-epo.jpg

over-epo.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář