SLIM Team

 Opět závod, parádní víkend, když se takto krátké tratě dají běhat v sobotu i neděli. Dnes jsme dojeli opět včas a měli dostatek času. Přiznávám, že jsme i stihli nakoupit nějaké hadříky a mouku na chleba, který se pokusíme upéct. Ale to není podstatné. Po zaregistrování se a vyzvednutí startovních čísel, která byla originální, červená s nápisy Státní statek Ústí nad Labem bylo i dost času na vyvenčení naší Jesinky, která nás poslední dobou stále doprovází na všechny závody a hlídá auto. Trochu jsme se zahřáli a prohodili několik vlídných a milých slov s ostatními běžci. Bylo zde na výběr ze dvou tratí, konkrétně 14km s brodem přes řeku Bílinu a nebo 14,7km bez brodu přes nedaleký most. Já se zaregistroval na čtrnáctku a Simča na tu skoro patnáctku. 

Před startem proběhlo seznámení s tratěmi, málem bych zapomněl, byly zde ještě dva běhy, rodinný a pro děti. Poté bylo odstartováno. Počasí vypadalo deštivě, ale nespadla jediná kapka, bylo chladno a malilinko větrno. Začátek byl kolem hřiště ve sportovním areálu v Koštově, poté se odbočilo a běželo po skvěle značené trase. Jednalo se o šipky na zemi tak i fáborky, které byly tak na husto, že by ani slepec neměl problém se na trati skvěle orientovat. Po prvním kilometru začalo celkem prudké stoupání, zatím jsem se držel na třetím místě, čím dále a výše jsme se dostávali, pocítil jsem, že bude zle, stoupání mělo být cca první čtyři kiláčky a tempo na můj vkus malinko rychlejší než bych očekával. Cesta byla lesní a místy bylo i dost oblázků a kamenů. Jejej, málem jsem zakopl o pýchavku, tu jsem chtěl ihned zastavit a poohlédnout se jestli tu někde není další, ale uvědomil jsem si, že jsem na závodě a ne na houbách. Ta co tu rostla u cesty už dostala záhul od slimáků, škoda. Na dva a půltém kiláčku sem tam přecházím do chůze a z třetího místa se pomalu, ale jistě propadám na deváté. Celkem mě to deprimovalo, vidět tolik zadků před sebou. Má jediná šance je ustát nějakým způsobem zbytek stoupání a vyšetřit síly na rovinku a klesání. Netrvalo dlouho a běžím pěkně z kopce kolem první občerstvovačky a těsně před ní předbíhám jednoho z borců, kteří mi ukázali zadek. Mezi šestým a osmým jsem předběhl další soupeře spoluběhny a přemýšlím co teď s tempem, zda to ještě vydržím a udržím si to až do cíle, přece jen je to ještě celkem dálka... Přichází druhá občerstvovačka, kde mi podávají kelímky s tekutinou, ptám se zda mají v ruce vodu, odvětili, že ne, míjím tedy a běžím dále k pomníku kde jej mám oběhnout. Na zemi vidím šipku, obíhám pomník a pozoruji jak se blíží běžci, které jsem před chvilkou předběhl. Najednou na mě nějaký pán na kole zakřičel, že toto nebyl pomník, že je to ten vzadu, otáčím se tedy a šinu si to kam mě poslal, můj náskok za za mnou běžícím je asi 40 metrů, škoda, dost jsem ztratil. Vbíhám opět na silnici a mladík z občerstvovací stanice mi podává vodu. Super! Polil jsem se a pokračoval dál. Stále mě dotahovali dva běžci, malinko jsem se snažil přidat, moc to nešlo, ale za chvíli jsem se jim začal vzdalovat. Celou dobu jsem se snažil vidět někoho kdo by byl ještě na dohled přede mnou, ale nikoho jsem neviděl, což byla škoda, neboť bych se snažil jej předběhnout. Poslední kilometry kolem řeky Bíliny se klikatily polní cestou s celkem vysokou a mokrou trávou. Už jsem byl vysílen, ale snažil jsem se běžet co to dalo. Občas jsem se ohlížel jestli mě někdo nedýchá na záda, ale pokud mě zrak neklamal, nikde nikdo. Přibíhám k brodu, mokrou nohou jej překračuji a pokračuji směrem k cíli. Cílovou čáru jsem překročil v zatím neoficiálním (mém na garminu) čase 1:01:20. Trochu mě to zklamalo, mohl jsem to zvládnout lépe, ale hlavní je, že jsem doběhl v pořádku do cíle. 

Malinko jsem se vydýchal, potřásl rukou s běžci, kteří doběhli za mnou a vyběhl naproti Simče. Asi po kilometru jsem ji potkal a doprovodil do cíle, zvládla to skvěle. Běžci dobíhali, Jesika opět běhala po travičce a za krátkou chvilku probíhalo vyhlášení výsledků. Simča první na trase 14,7km, což je bezva po včerejším výkonu na desítce a já neočekávaně celkově 5. místo a 3. ve své kategorii. Byl jsem mile překvapen. Závod mi připadal tak trochu v rodinném duchu, organizátor a několik dobrovolníků byli skvělí a přesně věděli co a jak dělat. Dokonce jsem koukal i na to kolik cen byl schopen opatřit, parádička. Děkuji za krásné nedělní odpoledne a moc se těším na další ročník... Ještě bych rád po druhé pochválil pana Růžičku, doufám, že se tak jmenuje, který je velice bystrý, neboť, když umisťoval stupně vítězů, zohlednil odkud svítí sluníčko, aby byly krásnější fotečky, je to šikula!

Autor: Martin