Běh kolem jezera Chmelař
Po delší době kdy jsme měli hafo práce a zařizování tu doplním několik chybějících písmenek, která snad potěší nejedno oko skvělých čtenářu a jistě nadšenců běžeckých a podobně se hýbajících.
Bylo to 4. 10. kdy jsme se rozhodli proti mým námitkám a odporům, že se vydáme si zaběhnout do blízkého Úštěku závod ne moc dlouhý, a to 9200 metrů. Moc jsme za poslední dobu netrénovali tak jsem si řekl, že to bude dobrý tempový trénink. Nevěděl jsem jaký tam bude povrch tak jsem si sbalil raději dvoje botky. Po příjezdu na místo jsme zaparkovali v areálu jakéhosi kempu a vyrazili, tedy po vyvenčení naší špagetky, směrem k registraci. Dostali jsme čísla a začali se malinko zahřívat. Simča tu byla jako velká osobnost, zdravila zde koho to jen šlo, nejvíce tedy kolegy z práce, kteří se sem vydali zpestřit si dopoledne a trochu se proběhnout. Pro ženy tu byla vzdálenost maximálně 4.6km, což se nelíbilo a hrdě jsme Simču zaregistrovaly mezi chlapíky. Netrvalo dlouho a sice s odkladem času startu, kdy se čekalo na doběhnuvší a bloudivší běžce na kratší trati bylo odstartováno. Držel jsem se na špici a vzhledem k tomu, že jsem byl bez hodinek, malinko jsem zpomalil, přece jen jsou to dvě kola. Držel jsem se jednoho běžce, který mi tempem vyhovoval a doufal, že tempo bude dobré. Běželo se kolem našeho krásně zaparkovaného autí po asfaltu, poté se odbočilo na polní cestu, oranici, sem tam kaluž a po chvilce zase po asfaltíku. Jejda, první kolo je za námi a celkem slušně. Ve druhém kole přišla malinko krizovka, kdy se mi chtělo si lehnout a ležet, ale díky běžci, kterého jsem se držel to bylo mávnutím proutku zažehnáno - na co ta hlava zase myslí! Teď běžím, tak běžím! Zkoušeli jsme nastupovat jeden druhému, ale nějak to nešlo. Pak si taky trošku zkusil zkrátit trať po vyjetých kolejích přes pole, tedy nebylo to nijak 
zvlášť kratší, ale o kousíček ano. Tím mě naštval, já zabral a trochu se začal vzdalovat. Po proběhnutí těch kliček přes louku a pole si kontroluji umístění a odstup, abych to udržel, což se také podařilo. Cílovou pásku jsem protrhl jako celkově 4. a ve své kategorii na 3. místě - to jsem nečekal. Nečekal jsem ani, že za dvacku bude tak skvělá organizace, že to bude opravdu bezvadný závod a tolik si jej užiji. Také ceny nebyly špatné. Simča doběhla jako první žena na této vzdálenosti, bohužel nebyla tato kategorie oficiálně vyhlášena, ale i přesto také dostala tašku plnou věcí. Nechápu proč je někde startovně 500 Kč a nedostanete ani tatranku nebo čaj, ale dnes musí zřejmě vydělávat každý a na všem. Děkuji všem srdcařům a podobným nadšencům co pořádají takovéto závody, stojí za to a těším se zase za rok!
